Kakizome je doslova přeloženo první psaní v roce a tradičně se píše 2.1.
Tato tradice začala kolem 10. století v době Heian, kdy vládli šlechtici a rozkvetla se vlastní japonská kultura.
Vodě obřadně nabírané ze studny časně ráno první den v roce se říká Wakamizu – mladá voda. Tu vodu lidé obětovali bohu a požívali na novoroční oslavu. A pak 2.1. touto vodou třeli tuš a psali básničky pro štěstí směrem, odkud přichází štěstí v tomto roce. Letos je to západojihozápad.
V 18 – 19 století se rozšířila výchova občanů ve čtení, psaní a počítání a v rámci té výchovy začal zvyk v dnešní podobě, že se píše předsevzetí nebo přání tohoto roku.
Napsané kakizome se má spálit 15.1. na takzvaný malý Nový rok, kdy končí oslava Nového roku, spolu s novoročními ozdobami.
Nový rok je hlavně oslava vítání boha tohoto roku. Říká se, že bůh, který byl s námi na nový rok, se vrací do nebe s kouřem. A když kouř stoupá vysoko, zlepšíte se v psaní.
A letos je rok dřevěhého hada. O podrobnosti můžete přečíst zde.
Chtěla jsem napsat slovo, které obsahuje znak had.
A vybrala jsem toto:
一龍一蛇 Ičirjó ičida – Jeden drak, jeden had
Někdy jako drak létající na nebi, jindy jako had plazící se po zemi.
Je to součástí příběhu o představiteli taoismu Čuang-c‘.
**********************************
Čuang-c‘ jednou, když kráčel po horách, narazil na velký strom, jehož větve a listí byly husté a rozrostlé. Místní dřevorubec se však nesnažil strom pokácet. Když se Čuang-c‘ zeptal na důvod, dřevorubec odpověděl, že tento strom je k ničemu, a proto ho nepokácel.
Čuang-c‘ na to odpověděl, že právě protože tento strom je k ničemu, může v klidu růst a přežívat, bez toho, aby byl pokácen.
Když Čuang-c‘ opustil hory, zastavil se u domu starého přítele, který ho pozval na nocleh. Aby ho pohostil, přítel nařídil svému sluhovi, aby připravil husu. Sluha se zeptal, kterou husu má zabít – tu, která hodně kejhá, nebo tu, která je tichá. Přítel odpověděl, že má zabít tu tichou.
Další den se Čuang-c’ho žák zeptal:
„Včera jste řekl, že strom, který je k ničemu, žije dlouho, protože je neužitečný. Ale husa, která je také neužitečná, byla zabita. Kam tedy chcete patřit, pane učiteli – mezi ty, kdo jsou schopní, nebo mezi ty, kdo jsou neschopní?“
Čuang-c‘ se zasmál a odpověděl:
„Já, Čuang-c‘, se nacházím mezi neschopnými a schopnými. Ale mezi těmito dvěma stavy není nejlepší, protože pak nelze uniknout světským starostem. Když však člověk nastoupí pravou Cestu a činí ctnost a žije svobodnou myslí v harmonii, to už je něco jiného. Už se nepodřizuje veřejnému hodnocení, ať už je to chvála nebo kritika. Někdy je drakem, někdy hadem, volně se mění s plynutím času a nelpí na tom, zůstat v jednom tvaru. Stává se samotnou harmonií, jedná svobodně a bez omezení ve světě cesty. Staří svatí králové toto považovali za vzor.
Avšak ve společnosti lidí není možné dosáhnout stálé a klidné pozice, což je smutné.
Mí žáci, pamatujte si to: Ať už jste schopní, nebo neschopní, klidná cesta neexistuje. Existuje jen „krajina ctnosti a Cesty“.
*************************************